Velichovské osobnosti

Friedrich Dionys Weber

Velichovský rodák německé národnosti Friedrich Dionys Weber se narodil 9.října 1766 a zemřel 25. prosince 1842. Významně se zapsal do vývoje české hudební interpretace, kterou pozvedl jako organizátor, pedagog i hudební teoretik na profesionální úroveň, do té doby u nás nebývalou. Čeští hudebníci získali tak vlastní vrcholné centrum odborné výchovy i možnost uplatnění ve státem podporovaném hudebním tělese s programem, sledujícím to nejkvalitnější z evropské hudební tvorby. Weberova všestranná hudební iniciativa zasáhla i do oblasti nástrojů. Úspěšně řešil konstrukci záklopkové soustavy u lesního rohu a trubky a jeho pákový systém k přelaďování tympánů je používán dodnes. Ovlivnil jednu z vývojových epoch české hudby. Hlavní význam a přínos Friedricha Dionysa Webera však tkví v jeho činnosti pedagogické a organizační. Jako člen komitétu uměnímilovných osobností vydal roku 1808 provolání, jímž inicioval ustavení Spolku pro povznesení hudebního umění v Čechách. Angažoval se intenzívně hlavně ve věci pražského, dokonale školeného, profesionálního orchestru, který úspěšně vedl. Jako spoluzakladatel pražské konzervatoře, prvního ústavu tohoto druhu u nás, se stal i jejím prvním ředitelem. Stál v čele pražské konzervatoře v letech 1811 – 1842, současně byl i ředitelem pražské varhanické školy. Podle jeho osnov a studijních plánů se ještě dlouho vyučovalo. Mezi učebnice patří i několik německy psaných teoretických děl, např. čtyřdílná Učebnice nauky o harmonii a generálním basu (1830–1834) či Všeobecná teoreticko-praktická hudební příprava (1828). Ač německé národnosti je Friedrich Dionys Weber autorem první soustavné sbírky českých lidových písní (1824), tzv. Kolovratského rukopisu – Sammlung böhmischer Nationallieder (Sbírka českých národních písní). Na žádost nejvyššího purkrabího Františka Antonína Kolovrata-Libštejnského sestavil tuto sbírku z výsledků guberniální sběratelské akce, která proběhla v letech 1819–1820. Jako pedagog byl údajně sice přísný, nicméně oblíbený.

Prof. Dr. Josef Löschner

V druhé polovině 19. století poznamenala svým stavebním zásahem vzhled velichovského zámku a svým významem dějiny obce mimořádná osobnost – prof. Dr. Josef Löschner.

Narodil se 7. května 1809 jako syn mlynáře v Kadani. Studoval na pražské univerzitě. Roku 1834 se stal doktorem veškeré medicíny a brzy nato asistentem u svého učitele, profesora Krombholze. O čtyři roky později byl už asistentem na první pražské lékařské klinice a od roku 1844 vedl dětskou nemocnici sv. Lazara Praze. Nejen, že se tato nemocnice stala jeho přičiněním vzorovým ústavem, ale dokázal zajistit i její finanční zabezpečení a později získat i vlastní budovu na Karlově náměstí. Jeho vědecká kariéra stoupala díky jeho neobyčejným odborným i organizačním schopnostem k nejvyšším hodnostem. Byl jmenován mimořádným profesorem dětského lékařství (1854), zvolen rektorem pražské univerzity (1863), dvorním i zemským zdravotním radou, získal titul „svobodný pán“ a stal se osobním lékařem císaře Františka Josefa I. Na Karlovarsko přivedla doktora Löschnera další z jeho odborností – balneologie, pro jejíž studium nalézal ve zdejší lázeňské oblasti všechny předpoklady. Předmětem jeho zájmu byly především tehdy vzkvétající lázně Kyselka.

Prof. Dr. Josef Löschner si Velichov velmi oblíbil, pobýval zde více než třicet let a nalezl zde také místo svého posledního odpočinku. Zemřel 19. dubna 1888 a je pohřben i se svou manželkou Annou, rozenou von Maasburg (1835–1911) na velichovském hřbitově. Náhrobní obelisk zdobí Löschnerův erb s latinským nápisem „Semper paratus“ (Vždy připravený).

Již roku 1846 se objevilo první vydání Löschnerova německého spisu o účincích lázní Kyselka (Minerální pramen z Kyselky v Čechách, Vývěr nazvaný Pramen krále Otty, Karlovy Vary 1857). Tato publikace vyšla celkem třináckrát. Vydání z roku 1857 uvádí v nabídce zajímavostí z okolí lázní také Velichov, „který je pro svou příjemnou polohu nyní hojně navštěvován lázeňskými hosty z Karlových Varů i od pramene krále Otty (Kyselka), o to více, že nynější majitel, pan Karl Anger se postaral o pohodlný pobyt v nově postaveném hostinci „U lípy“. Josef Löschner je autorem dlouhé řady balneologických publikací. Věnoval se účinkům minerálních pramenů – kromě oněch v Kyselce a Karlových Varech – v Bílině, Teplicích, Kynžvartě, Děčíně – Podmoklech. Byl zakladatelem 1. Katedry balneologie v Praze (1854). Kromě balneologických publikací vydal prof. Löschner v letech 1840–1868 více než tři desítky publikací a statí, týkajících se hlavně dětských nemocí, především infekčních, které tehdy výrazně ovlivňovaly dětskou úmrtnost (spála, spalničky, černý kašel, neštovice, záškrt), jejich léčení, také očkování proti nim. Věnoval se však i dalším, epidemickým onemocněním, srdečním vadám, vlivu dědičnosti i atmosférických změn na zdravotní stav, také dětské leukémii. Jeho zásluhy došly ocenění několika vysokými řády. V Kyselce byla Dr. Löschnerovi v srpnu roku 1884 odhalena busta, dílo pražského sochaře Tomáše Seidana (1830–1890).

Peter Carl Baumgärtl

Farář Peter Carl Baumgärtl, narozený roku 1852 v Ostrově, který ve Velichově vykonával kněžské poslání od roku 1882 až do roku 1912. Byl zakladatelem hospice pro nevyléčitelně nemocné ve Velichově – druhé stavební dominanty obce, zvané Charita.

Narodil se roku 1852, roku 1876 byl vysvěcen v Kadani kaplanem.

Stal se nositelem vysokého vyznamenání, zlatého záslužného kříže s korunou. Monsignore Baumgärtl založil farní knihovnu s třemi sty svazky, z nichž větší část tvořily jeho dary.

Byl všemi ctěn a zemřel jako čestný občan Velichova 7. července 1921. Byl uložen na hřbitově hospice.